17.kapitola

23. ledna 2010 v 21:15 | Tinka |  Choice of destiny
Jo, tak jsem to nějak poskládala dohromady :-D Jak se máte lidi? Co vysvědčení? Já už chci čtvrtek... takhle aby se člověk děsil že naštve učitele a ten prohlásí, že mu přepíše známku... Děsivá představa :-D Jinak, nechcete mi poradit? Nemůžu se rozhodnout, jestli mám chtít psa nebo jet k moři... nebo aspoň co dřív :-D Já bych nejdřív jela k moři a pak psa, jenže co budu dělat teď půl roku? Kdyby jsme jeli až v červnu... achjo. Já u moře ještě nikdy nebyla a docela ráda bych si vyzkoušela jak bych se tam domluvila anglicky... ale ten půl rok nevím-co-dělání mě opravdu děsí. Bude nuda... Jo, začala jsem chodit na ty taneční... ještě žiju, dobrá zpráva. Dneska ráno mě docela bolely nohy... je to pech mít v jednom dni tělák a večer ještě taneční. I když horší by bylo, kdyby byly tančení a druhý den tělák... to bych umřela a vy by jste tady neměli žádné kapitoly. Tak si jich užívejte dokud můžete :-D
Sayonara (ta japonština mi vážně leze na mozek xD)


Bylo po boji… Ne, vlastně nebylo. On vlastně ani nezačal. Celý ten boj se odehrál pouze v mé hlavě, v mých představách. Výsledek moc slavný nebyl - projeli jsme to na celé čáře a naše hlavy byly napíchány na kůly. Ne, to přeháním. To už je hodně krvavý. Nevěděla jsem, proč jsem takový pesimista. Byla jsem taková vždycky? Nevěřila jsem, že bych si toho za těch sto let nevšimla.
"Hele, kluci… Co to vyřešit po dobrém?"
Tiché zavrčení jednoho z upírů neznělo moc přátelsky.
"Co-co vlastně chcete?" zeptala se Trish zamračeně. Bylo jich tam…osm. S Joelem, který byl nejspíš někde poblíž to bylo devět. Nebyla jsem si jistá, jestli doufám, že je Joel poblíž, nebo se toho spíš obávám. Na jednu stranu už jsem to chtěla mít z krku, ale na druhou stranu, to byl přece jen další upír navíc… Nás bylo pět. Teď jsem litovala, že jsme nepřemluvili Sophii aby šla s námi. Bylo by to aspoň trochu vyrovnanější. Jenže ti všichni upíři kolem nás měli mnohem větší…výhodu. Jednou jsme řekli Joelovi, že upíři mají stejně síly, jak muži, tak ženy. Ale problém byl, že pitím lidské krve byli tihle upíři skoro dvakrát tak silní než my. A o tom čím se živí se nedalo pochybovat. Určitě neměli rudé oči z přemíry zeleniny.
"Do toho ti nic není," odsekl jeden z nich. Nevěděla jsem přesně který, byl to jeden z těch, kteří stáli za mnou.
"Nebudeme ztrácet čas," prohlásil jeden z upírů který stál přímo předemnou. Změřila jsem si je pohledem. Byli oproti nám opravdu v dost velké výhodě. Z nás byl nejsilnější Ian, protože ten ještě "spotřebovával" svoji zásobu krve. Ale ten zase neměl žádné zkušenosti… Ne že bych někdy za svou existenci brala hodiny kik-boxu, to zase ne.
Vypadalo to, že si ani nedali žádný signál. Jeden z nich prostě vyrazil a vrhl se na nás. Bylo to asi o setinu vteřiny dříve než ho následovali ostatní upíři. Připadalo mi, že to byl zrovna on, kdo jim velel, pokud se dalo říct, že má tahle smečka složená z predátorů nějakého vůdce.
Rychle jsem uskočila z dosahu jedné nohy která mi mířila na břicho, stejně jako všichni kromě Iana, který se ve svých schopnostech ještě nejspíš neorientoval, protože ho srazila na zem hned první rána. Ale neměla jsem mu to nijak z zlé, protože tohle bylo přece jen trochu rychlejší než normální lidské pohyby. Ian se ale rychle vyšvihl na nohy a jen tak tak uskočil z dosahu pěsti, která mu mířila na obličej. V příští chvíli jsem se musela i já vyhnout ráně, která by mi vyrazila aspoň tři zuby. Jejich dorůstání by docela bolelo.
"Chcípni," zasyčel jeden z upírů a já vzápětí odletěla několik metrů daleko a s vyraženým dechem.
"Tohle nevypadá moc dobře!" zavolala na mě Ina, která právě jednoho upíra složila na zem pravým hákem.
"Nějaký nápad?" zafuněla jsem a kopla jsem jednoho z upírů do nohy. Třesklo to, ale ani to s ním nehnulo. Trish, která stála několik metrů ode mě po mě hodila pohledem a protočila panenky. Pak mi názorně předvedla jak složit upíra, když vykopla nohou a nabrala ho přímo do rozkroku. Postižený zařval jako by mu přinejmenším utrhla hlavu.
Aine uznale kývla hlavou a kopla jiného upíra do hrubníku. Zavrtěla jsem hlavou. I když jsme je postupně skládali k zemi, oni se stejně stále zvedali a nemělo to žádný dlouhotrvající efekt.
Ian na jednoho upíra skočil a jedním trhnutím mu utrhl hlavu. Ale i tak se ruce nemrtvého natáhly a začaly ho škrtit.
"Iane, kolík!" zavolala Trish. Ian vytáhl z kapsy dřevěný kolík a zabodl ho upírovi do hrudi.
"Nefunguje to!" zakříčel.
"Musíš do srdce," řekla s nádechem sarkasmu v hlase Ina. Tentokrát se Ian trefil a upír zůstal bezvládně ležet. Ale stejně jich tady ještě byla spousta…

"Argh…" zachroptěla jsem když mě jeden z upírů kopl ze zadu do zad a já spadla obličejem do hlíny. Kdybych byla člověk, měla bych už zlomenou páteř. Na druhou stranu, kdybych byla člověk, tak bych tady nebyla.
Vedle mě Aine právě propíchla dalšího upíra. Začínalo se to vyrovnávat…nebo že by ne? Trish právě kolíkem zaútočila na upíra, který vypadal jako pirát. Ten ale těsně uhnul, takže ho kolík ani neškrábl, chytil ji za ruku a zkroutil jí ji za zády, že jí kolík vypadl z ruky.
"Je na čase ochutnat hlastní medicínu," zabručel pirát, sebral ze země kolík a jedním plynulým pohybem jím Trish propíchl. Vytřeštila jsem oči. Ne! Chtěla jsem se zvednout, ale v příští chvíli jsem ucítila na zádech čísi nohu, která mi bránila se zvednout.
"Trish!" zavolala zděšeně Ina a rozběhla se k ní. Jeden z upírů jí ale podrazil nohy a ona skončila s obličejem v hlíně stejně jako já.
Aine se otočila aby se podívala co se děje a právě v té chvíli ji jiný upír srazil kopnutím k zemi. Na Iana se sesypali dva upíři, kteří se ho všemi silami snažili udržet na místě.
Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. Tohle nemohla být pravda. Trish…mohla být Trish … mrtvá? Tedy mrtvá už byla dávno, ale stejně… jak se to mohlo stát? Nikdy jsem si nemyslela, že by někdo z nás…umřel. My, upíři, jsme byli na tomhle světě…prostě vždycky. Neumírali jsme a tak jsme žili věčně. Ale taky jsme se mohli ničit navzájem…
"Tak, vypadá to, že je po boji," prohlásil spokojeně jeden z pěti zbylích upírů. "Takže tyhle zbylý tři můžeme zabít."
"Tři?" zamumlala jsem. Byli jsme tu čtyři - víceméně živí. Já, Ian, Ina a Aine. Který z nás měl zůstat naživu?
"Ano, tři," opakoval škodolibě upír.
"Možná jsi z doby kdy neuměli počítat, ale my jsme tady čtyři," ušklíbla se Ina. Vypadalo to, že chtěla, abychom šli za Trish všichni společně. Neměla jsem jí to za zlé, celkem jsem s ní souhlasila. Takže…kdo měl zůstat naživu? Nebyla jsem si jistá, jestli by zůstat naživu bylo lepší nebo horší.
"Tuhle si vezmeme s sebou," ukázal hromotluk na Aine.
"Proč jí?" zeptala se málem uraženě Ina.
"Tu nám slíbil."
Ina na něj vytřeštila oči. "Vy jste nás decimovali aby jste si mohli vzít Aine?"
Podívala jsem se po Aine - ze země jsem neměla moc dobrý výhled - ale ta se tvářila přibližně stejně nechápavě jako já. "Proč?" zeptala se.
"To není důležitý. On nám to prostě slíbil. Jo, to je všechno co říkal," kývl hromotluk hlavou.
"Ještě…ještě říkal, že můžeme tý blondýně třeba utrhnout hlavu," ozval se trochu pisklavý hlas, ale stále dost melodický na to, aby patřil upírovi. Otočila jsem hlavu za tím hlasem. Patřil upírovi, který byl za svého života nejspíš dost ošklivý. Po smrti se jeho obličej stal jakž takž symetrickým, ale ani teď to nebyla žádná sláva… Jeho malá červená očka se dychtivě upírala přímo na mě, to jsem si uvědomila jako první. Druhé co jsem si uvědomila bylo, že ta blondýna jsem já. "Co- cože? Utrhnout hlavu? M-ě?!" vyjekla jsem. Nademnou se ozval smích a hromotluk vážně kývl hlavou. "Pravda, to říkal taky…"
"Proč mě?!" zeptala jsem se podrážděně. Kdybych si měla vybrat mezi smrtí a utrhnutí hlavy, myslím, že bych brala smrt. Teda nemyslím, já to vím.
Ina se ušklíbla. "Možná to bude tím, že ty jsi randila s bratrem nepřítele."
"To s tím snad nemá…" nic společného? Teď jsem si tím už nebyla tak jistá.
"Myslím, že bychom to opravdu už měli skoncovat. Támhleta to už má zasebou…" ukázal na ztuhlé Trishino tělo. "Tak pošleme ty ostatní za ní." Něčí ruce mě ne zrovna jemně chytly za ramena a postavily mě na nohy.
"Tak si říkám, že bych si tu hlavu možná nechal…nebo aspoň vlasy. Vždycky jsem měl slabost pro blondýny…" Jeho ruce se sevřely kolem mého krku. Na rtech mu pohrával úsměv… který záhy zmizel. Ve zlomku okamžiku sevření kolem mého krku povolilo, on vytřeštil oči a bezvládně se na mě zřítil. Ze zad mu čněl kolík, který mu propíchl srdce.
"Promiň, kamaráde, ale mě se její hlava líbí na krku," ozval se povědomý hlas. Odstrčila jsem upíra a radostně jsem se podívala na svého - našeho - zachránce. "Dreyi!" zavolala jsem překvapeně. "Co…co tady děláš?"
"Řekl jsem si, že vás ještě nemůžu nechat umřít," prohlásil Drey, sebral ze země Inin kolík, který jí upadl a v mžiku s ním propíchl dalšího upíra, který se ještě nevzpamatoval z ohromení.
"Ale tys…odešel."
"A zase se vrátil," pokrčil rameny. "Nemohla bys mi tady trochu pomoct?" Společně jsme zneškodnili upíry, kteří drželi Iana.
Za chvíli byly volné i Ina s Aine. Nemohla jsem uvěřit, jak jsme se z toho dobře dostali. Byla to tedy hlavně zásluha Dreye a momentu překvapení. Ti upíři byli ale pořádně zaskočení, usmála jsem se nepřítomně. Všichni jsme z toho dobře vyvázli.
"Trish!"
No, tak všichni vlastně ne, vzpomněla jsem si smutně. Trish…
"Co je jí? Je mrtvá?" zeptal se zděšeně Ian a klekl si vedle Iny, která seděla na patách vedle Trish.
Ina se na Iana smutně podívala. Nemusela nic říkat, její pohled mluvil sám za sebe. Přes Ianovu tvář přeběhl nejdřív šok a pak se tam usadila bolest. "Ale jak je to možné? Vždyť je…upír!"
"I upíři můžou umřít," řekla tiše Aine a položila mu ruku na rameno. Zlostě ji setřásl. "Ne, Trish nemohla umřít. Tomu nevěřím. Vždyť přece už je mrtvá, ne?"
"Ano, ale teď je definitivně mrtvá. Ten kolík…" kývla Aine hlavou ke kolíku, který jí trčel z hrudi a ani nedokončila větu.
"Na tvém místě…" ozval se nečekaně sýpavý hlas.
"TRISH!!!" zaječela Ina až mi z toho zalehly uši. "…bych si tím nebyla tak jistá."
"Vstává z mrtvých?" pokusil se Ian zašeptat nenápadně Aine. Trish po nich hodila podrážděným pohledem a pokusila se zvednout.
"Vypadá to, že ani neumřela…" zamumlala ohromeně Aine.
"No to je mi radosti, že jsem neumřela," zašklebila se Trish. "Vypadáte spíš zklamaně." Ian skoro uraženě zavrčel a hodil po ní naštvaným pohledem. Bylo nám jasné, že on si o ni dělal starosti ze všech nejvíc - přece jen tu něco z té jejich upírsko-lidské lásky zbylo. Možná víc, než jsme všichni čekali.
"Nevím," začala pomalu Ina. "…jestli mám být ráda, že jsi…naživu, nebo být naštvaná žes nás nechala si myslet, že nejsi."
Trish se pousmála. "I já byla překvapená."
"Tak jak…?" zeptala se Aine.
"Taky jsem nad tím chvíli uvažovala. Došla jsem k závěru, že se asi netrefil do srdce. Ten pitomec si myslel, že mám srdce na pravém místě," zasmála se suše Trish a vytáhla si z hrudi kolík, který byl opravdu ve stejné úrovni jako srdce, jenže na opačné straně.
"Nejspíš se nestihl zorientovat," poznamenala Ina a prohlídla si Trichinu ránu. Samozřejmě že z toho netekla krev, byla to prostě…díra. "Tohle se ti bude honit dost těžko," poznamenala. Trish se zamračila a přikývla. "To jo, ale do týdne to bude v pořádku. I když to bude pěkně bolet."
"Tak se příště nemáš nechat propíchnout," zabručela Aine. Zkoumavě jsem se na ni podívala. Věděla jsem, že měla o Trish stejnou starost jako my ostatní, ale momentálně to tak vůbec nevypadalo. Tvářila se jako kdyby to, že Trish má v hrudi díru byla její vina. "Tváříš se, jako by ti to udělala naschvál," zamumlala jsem. Podívala se po mně a zavrtěla hlavou. "Necháme to být. Musíme ještě najít Joela, ne?"
"Správně," přikývla Trish a zašklebila se. "Tak si to užijte."
"Cože?" vytřeštila na ni Aine oči. "Ty nejdeš?"
"Omlouvám se, ale s tímhle to asi tak rychle nepůjde." Podívala jsem se na Trish. Opravdu nevypadala ani moc seduschopná natož chůzeschopná nebo běhuschopná. Neubránila jsem se pousmání při pomyšlení, že po výčtu všeho co není schopná zůstává vlastně neschopná.
"Čemu se směješ?" zeptala se podezíravě Trish, jako by uhodla na co myslím. Možná to přibližně tušila. Zavrtěla jsem hlavou. "Ničemu. Taky si myslím, že bys s námi neměla chodit."
"Já tu s ní zůstanu," prohlásil Ian. Trish se zamračila. "Ale to nemusíš. Klidně můžeš běžet s nimi."
"A nechat tě tady samotnou? A ni náhodou," zavrtěl Ian rezolutně hlavou.
"Já jsem v pohodě, běž…"
"Ne!" odsekl Ian. Trish se na něj zmateně podívala. Nikdy nebýval tak rozhodný. Vždycky byl v jednání s ní spíš nejistý. Zdálo se, že jeho upírství trochu změnilo jeho postoj. "Nenechám tě tady samotnou." Trish se zmohla jen na chabé přikývnutí.
Aine si něco pro sebe zamumlala a pak se podívala na nás. "Stejně je Joel jen jeden, budeme na něj stačit. Předpokládám, že jdeš taky?" podívala se na Dreye. Přikývl. "Tohle opravdu přehnal."
"Dobrá, jdeme," zavelela Aine a rozběhla se. Ina jí běžela v patách. Já jsem s posledním pohledem na Trish s Ianem taky vyrazila. Něco si šeptali, ale moc potichu na to, abych je slyšela. "Proč ses vůbec vrátil?" zeptala jsem se Dreye, který tiše běžel vedle mě.
"Stejně bys to nechtěla slyšet. Neptej se na věci u kterých by se ti nelíbila odpověď," zasmál se ironicky Drey. Zamračila jsem se. "Někdy pravda neuškodí. Tak to vyklop."
Drey se na mě podíval a za běhu pokrčil rameny. "No dobrá. Prostě jsem si myslel, že to nemusíte zvládnout."
"Cože?! To…"
"Já říkal, že se ti ta odpověď nebude líbit," zachechtal se.
"Stejně to nebylo nutný," odpověděla jsem upjatě.
"To si nemyslím. Když pomyslím na to, že ti chtěl utrhnout hlavu… chce se mi utrhnout tu jeho."
Zarazila jsem se na místě, jako bych vrostla do země. Vlastně jsem si tak i připadala. Záleží mu na mě, blesklo mi hlavou. To proto se vrátil… nevrátil by se, kdyby mu na mě nezáleželo. Ale možná jsem byla moc vztahovačná. Třeba jen pochopil, že jeho bratr udělal špatnou věc a chtěl pomoct.
"Laylo?" zavolal na mě zmateně a zastavil asi sto metrů přede mnou. Zavrtěla jsem hlavou a rychle jsem ho doběhla.
"Hm…Dreyi?" zeptala jsem se po dalších sto metrech. Chtěla jsem se ho na to zeptat. Jestli mám pravdu, jestli mu na mě opravdu tak záleží. Natolik, aby zabil vlastního bratra za to, že mi chtěl ublížit. Ale když se na mě podíval těma tmavě šedýma očima, nemohla jsem se ho na to zeptat. Já se bála zeptat.
"Hm?" v běhu naklonil hlavu a čekal na odpověď.
"Díky," zašeptala jsem jenom. Nevěděla jsem, co to bylo za pohled, který mu bleskl v očích. Chvíli se na mě tak nějak zvláštně díval a pak se podíval stranou. "Rádo se stalo." Čekala jsem, že řekne ještě něco, ale už nepromluvil. A tak jsem mlčela taky.
"Cítím ho!" zavolala najednou Aine. "A je blízko…"
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 55 55 | 23. ledna 2010 v 21:32 | Reagovat

super...nejlepší přemíra zeleniny:-D nj..ty se na čtvrtek těšíš...známky máš výborný..my normální lidi..:-)

2 Ivet Ivet | 24. ledna 2010 v 10:01 | Reagovat

:) Super!:-) mno to máš těžký rozhodování, jela bych k moři a pak pejska, ať nemusí být o prázdninách sám:-)

3 Michaela Michaela | 24. ledna 2010 v 13:56 | Reagovat

Super...nasmála jsem se :), souhlasím s Ivet...aspoň se o prázkách nebudeš nudit...

4 pepenka5 pepenka5 | E-mail | Web | 24. ledna 2010 v 15:10 | Reagovat

Mno... K rozhodovaniu sa nepridám...Ja by som "hlasovala" za psa, ale to je na tebe :D A kapitola bola vynikajúca... Drey mal dobrú hlášku: Mne sa jej hlava páči na krku :D Dúfam, že jej konečne povie, že ju miluje :D

5 Dianka Dianka | 24. ledna 2010 v 19:18 | Reagovat

Jo jo .. skvělá kapča.. ;);) nejlepší ty hlášky tam :D a docela mě překvapilo to s tou Trish.. :) sem ráda, že neumřela ;);)

6 Nikuš Nikuš | 24. ledna 2010 v 21:52 | Reagovat

ta zelenina :D bezvadná kapča, jen tak dál :) a já bych prva jela k moři a pak si pořídila pejska, ale záleží na tobě

7 Kalamity Jane Kalamity Jane | Web | 25. ledna 2010 v 11:59 | Reagovat

waw.....úžasná kapitola..... no vážne skvelá..... chvíľu som sa o Trish bála, ale vdakabohu je v poriadku..... A Drey to celé zachránil..... princ bez bieleho kona :D

8 Lily Addams Lily Addams | Web | 26. ledna 2010 v 20:29 | Reagovat

já bych si vybrala jenom psa...moře mě ani neláká...

9 Terush La Push Terush La Push | 28. ledna 2010 v 15:47 | Reagovat

Super kapitolka, akorát mě překvapilo, že se Trish nemohla pořádně hýbat... :) Já bych si vybrala moře ;).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama