16.kapitola

2. ledna 2010 v 23:53 | Tinka |  Choice of destiny
Tak a povídka se nám blíží k závěru. Teda aspoň první část... nevím jestli budu psát druhou, uvidíme :) Kapitola pro Dianku, Ivet, 55,Lennu,pepenku5, Nikuš a Kalamity Jane :)


"Tohle je strašně jednoduchý plán," namítla Ina.
"Máš snad nějaký lepší?"
"To ne, ale nemůže to vyjít, to pozná každý. Vždyť on ví, že to víme."
"A toho můžeme využít. On přece neví, že my víme že on to ví," zavrtěla jsem hlavou."
"Ale určitě to tuší. Něco musí tušit."
"A to si o něm myslíš že je nějaký…bůh nebo co?"
"Spíš satan," zamumlala si pro sebe Trish, ale ani Ina ani já jsme ji neposlouchaly.
"Ne, ale každý upír nemá tak špatné logické myšlení jako ty," odsekla Ina. "Navíc…to co jsi říkala je nesmysl. On přece musí vědět, že my víme že to ví."
Obrátila jsem oči v sloup a zaskřípala zuby. "Před chvílí jsem říkala, že neví že víme že to ví."
"A právě to je ten nesmysl co jsi řekla. Bude nás mít za úplné idioty, když ho někam pozveme."
Aine se uchechtla a Ina po ní sřelila naštvaným pohledem. "No co je?"
"Myslím, že právě o tohle Layle celou dobu jde, ty trdlo," ušklíbla se Aine. "To se ti tady celou dobu snaží vysvětlit. Proč bychom ho neměli nechat aby nás podceňoval?"
"Protože…přece si nemůže myslet že jsme až tak hloupé," zavrtěla Ina hlavou. Trish zvedla obočí. "To by ses divila, jaký kraviny si kluci myslí."
"Ale tohle není fér," ohradil se Ian.
"Máš pravdu, není," pokrčila hlavou Trish. "Ale neřekla jsem, že to jsi jmenovitě ty."
"Řekla jsi kluci. Když jsem se stal upírem, nepřestal jsem snad být ještě klukem," zamračil se dotčeně Ian. Na tváři se mu mihnul zděšený výraz. "Nebo snad jo?"
Nevydržela jsem to a vyparskla jsem smíchy. Bylo to opravdu komické. "Ne, to ještě ne, neboj. Ale... tak mě napadá, možná bys nám mohl poradit, jak kluci vlastně myslí."
"Nevím k čemu vám to bude, on je upír. Já si ještě nezvykl na to, že upíří myšlení se liší od lidského. Je to…tak divné. Připadá mi, jako bych měl neomezenou paměť. Všechno si pamatuju hned napoprvé…"
Povzbudivě jsem se na něj usmála. "Zvykneš si. Ale tak si říkám…mohli bychom dát dohromady tvoje…myšlení s tím jak myslí upíři."
"Tohle už nějak moc zavání psychologií," ohrnul znechuceně horní ret Ina.
"Opakuju. Máš lepší nápad?" zeptala jsem se skeptikcky. "Ne? Tak nám radši pomoz."
_________________________
"Myslím, že bychom ho mohli vylákat," řekl po nějaké té době rokování Ian.
Aine se zachmuřila. "Vylákat? A jak to chceš prosím tě udělat? Vždyť s námi nikam nepůjde. Nevěří nám."
"Tak to aby rychle začal," uchechtla se Trish. Všichni jsme se na ni podívali, ale ona jen zavrtěla hlavou. "Nic, nevšímejte si mě."
"Ale nějak to přece musí jít," zavrtěl Ian zamyšleně hlavou. "Nějak…"
"Aine má pravdu," řekla jsem. "Nemůžeme ho vylákat, bylo by to až moc nápadné. A navíc by s námi stejně nikam nešel…"
"To množný číslo…"zamumlal Ian.
"Co je s ním?"
Ian se usmál, jako by měl ve všem jasno. Jeho úsměv mluvil sám za sebe. Byl to úsměv já-jsem-na-to-přišel-a-vy-jste-pěkně-blbí- když-to-nechápete. Ten úsměv se mi vůbec ale vůbec nelíbil. "Tak jsem to právěže nemyslel."
"Převážně?" zvedla jsem obočí.
"Můžeš to upřesnit?" požádala ho Aine.
"Samozřejmě. Člověku je na nic být géniem když ho ostatní nechápou. Vlastně upírovi… Je jedno co z toho říkám?"
"Momentálně jo," ujistila ho Ina ironicky. "Toho génia stejně nikdo nebral vážně. No netvař se tak smutně, to se spraví. Co kdybys nám vyložil ten svůj "nápad"? Jsem na něj celkem zvědavá… Možná že ti to přece jen pálí když nás nechceš povraždit…"
"Ino!" okřikla ji Trish naštvaně. "Máš nemístné řeči," zasyčela.
"Tak já si je nechám na jiné místo," ušklíbla se Ina.
Ian přejel pohledem z jedné na druhou a pokrčil rameny. Pak mě a Aine začal vysvětlovat. "Měl jsem na mysli, že by ho tam vylákal jen jeden z vás."
"Stejně nejspíš nikomu neuvěří. Trish rozhodně ne, ta ví že on je vinný."
"Tak tam nesmí jít Trish. Co třeba ty? Nebo ty?" podíval se na Aine. "Prostě by to chtělo někoho…někoho neutrálního. O kom by aspoň trochu mohl pochybovat že je s námi. Někoho kdo mu celou dobu věřil… Není tady někdo takový? Jestli nem, možná bych tam mohl jít já a…"
"Ne," zvedla Aine ruku. "Myslím, že to nebude třeba. Někdo takový tu je."
"To by mě teda zajímalo kdo," ušklíbla se Ina. Všechny pohledy byly upřeny na ni. Zvedla hlavu a vytřeštila oči. "Ne, to nemyslíte vážně. To ne. ne. Ani náhodou."
"A proč ne?" zeptala se nevinně Trish.
"Protože…Stejně mi taky nebude věřit."
Aine se na ni skepticky zašklebila. "Ale to je mi novinka. Nejsi to náhodou ty, kdo i v téhle chvíli je naštvaný že kvůli němu chceme něco podniknout? Chceš snad říct, že si nemyslíš, že bychom ho měli nechat být?"
"No a?!" vybuchla Ina. "Tak si myslím, že ty jeho překlepy nejsou dost velké na to, abychom plánovali jeho vraždu. Vždyť každý upír se živí lidskou krví, proboha. A on se i snažil zahladit stopy. To o něčem svědčí, ne?"
"Jo, svědčí to o tom, že nechtěl abychom na to přišly. Abychom nepřišly na to, že porušuje naši úmluvu. To že lhal pořád není dostačující důvod?"
"Každý se někdy může…unáhlit," zahuhlala trucovitě Ina.
Aine už začínala ztrácet trpělivot. Věděla jsem, že kdyby byla člověk, měla by už obličej rudý vzteky. Ale když jste byli upír, vypadalo všechno jinak. To co by se dalo ozvačit za… ohnivý vztek, se v podání upíra zdálo spíš jako chladná zlost. Upírská tvář moc emoce nevyjadřovala, byla prakticky nečitelná. V několika ohledech byla podobná spíš vytesanému kameni než lidskému obličeji.
"A to co udělal trish taky nic neznamená?!"
Ina se na ni naštvaně podívala, ale hned zase sklopila pohled. "Proč myslíš že jsem tady a neběžím ho varovat?" řekla k zemi po které chodila. "Jestli ti to ještě nedošlo, jsem tady proto, že si myslím, že s Trish to opravdu přepískl. Kdyby nebylo Trish… Byla bych s Joelem."
Trish se téměř dojatě usmála. "Díky, Ino."
Ina se zamračila. Nejspiš chtěla říct něco jako "S těbou to nemá co dělat," nebo "Nedělám to pro tebe," ale to dost dobře nešlo, když před chvílí řekla úplný opak. Proto jen něco zavrčela.
"Ty ho máš opravdu tak ráda?" zeptala jsem se trochu překvapeně. Netušila jsem, že jsou si Ina s Joelem tak blízcí, že by mu Ina klidně odpustila lež.
"Není to tím, že bych ho měla nějak zvlášť ráda," zavrtěla Ina odmítavě hlavou. "Možná je to proto, že to je jedinej upíří chlap poblíž. Teda byl až do nedávna." Podívala se na Iana. Aine nás sledovala a teď se vítězoslavně usmála. "Dobrá. Ino, ty budeš skvělý špion."
"Cože?!" vyjekla Ina. "Nic takovýho jsem neřekla."
"Správně. Řekla jsem to totiž já," řekla s blahosklonným mohledem Aine.
"Ale... Vždyť je to vlastně jedno," zavrtěla hlavou znechuceně Ina. "Tak klidně. Ať už to přestaneme řešit. Už to chci mít z krku."
"A proto tě máme všichni tak rádi," řekla Trish. Ina se na ni tázavě podívala, ale Trish se jen zasmála a objala ji.
__________________________
Joel se usmál. V ruce držel list papíru. Našel ho před chvílí před dveřmi. Někdo ho tam položil, ale zmizel dřív, než Joel stihl vyjít ven. A on moc dobře věděl, kdo to byl, ten někdo. Dokonce se podepsal. Ina… Joel zavrtěl hlavou. Nevěděl jestli je tak naivní a idealistická…nebo až tak vychytralá. Samozřejmě že tu existovala šance, že by se jí líbil. Natolik, že by opustila svoji pochybnou rodinu a odpustila mu to, co udělal špatně. Možná by jí to ani tak nevadilo. I když tohle bylo tak nepravděpodobné, že tomu Joel nepřikládal velkou věrohodnost. Pak tu taky byla možnost, že to byla past. Copak asi upekla s těmi svými sestřičkami? Rozhodně by to mohla být zábava… kdyby tam šel.
Zamyšleně se podíval na papír, kterým ho zvala… na schůzku. Bylo to opravdu moc neobvyklé. Žádala ho aby o tom dopisu nikomu neříkal - jako kdyby ho to napadlo. Kdyby se objevil u někoho, koho by to zajímalo, byl by v příští chvíli mrtvý, tím si byl jistý. Proto bylo trochu divné, když to psala. Na druhou stranu… Z vlastního výzkumu Joel věděl, že Ina nikdy moc nepraktikovala poctivost. Její životopis ho opravdu pobavil. Ingrid "Ina" Beautoxová, bývalá kapesní zlodějka, která se po své přeměně na upíra dopracovala až na zloděje vyššího kalibru. Z jedné strany k ní cítil trochu respekt. Vždycky byl až chorobně fascinovaný vším špatným, zloději nevyjímaje. Dost se pobavil při čtení článku v novinách, kde oznamovaly zdařilou krádež staré egyptské vázy která stála několik milionů. Škoda že se vládě podařilo ututlat málem zdařilou loupež korunovačních klenot.
Takže co po něm ta malá upírka mohla chtít? Buď to je podivná pravda, nebo dobrá lež. Každopádně se to rozhodl zjistit. Samozřejmě, mohla to být past. Ale bez risku není zisk, no ne? Každopádně se na to musí připravit. Na všechny možné varianty. Nakonec by z jejich pasti mohl udělat svoji past.
_____________________________
"Takže domluveno. Nesnaž se ho sama zabít," řekla Aine Ině. Stáli jsme všichni před naším domem, vlastně jsme asi šli vyprovodit Inu, dalo by se říct. Stejně se za půl hodiny rozběhneme za ní. Joel sice na její vzkaz neodpověděl, ale to neznamenalo že tam nepřijde. Trochu jsem si dělala starosti s tím, že ji tam ze začátku necháme s Joelem samotnou, ale Aine prohlásila, že upír jako je Joel, hned pozná, jestli je nablízku další upír. Takže jsem nakonec kapitulovala a souhlasila, že tam doběhnem později.
Ina obrátila oči v sloup. "No jasně. O co bych se prosím tě měla snažit?"
Aine se ušklíbla. "Třeba se ho snažit zabít." Sáhla jí do vnitřní kapsy a vytáhla středně velký dřevěný kolík. "Dobrý pokus, ale příště se ujisti, že tě nikdo nevidí, jak si to strkáš do kapsy."
"Jen jsem to chtěla mít rychle z krku," ohradila se Ina.
"Jenže Joel by mohl přijít na to, že to máš a jeho důvěra by byla v háji. Tohle - plus ty ostatní co máme - si vezmeme my," řekla Aine a strčila si kolík do své kapsy.
"No jo, ale je to otrava."
"Co naděláš… Ale už bys stejně měla jít, bude půlnoc."
"Pravda…" zamumlala Ina a zamyšleně se podívala do dálky kde byl hřbitov, kde se měla s Joelem sejít.
_______________________________
Když přišel už tam na něj čekala. Samozřejmě, nic jiného nepředpokládal. Když ona navrhla schůzku, bylo přece přirozené aby tam byla první. Nebo tak si to aspoň Joel myslel. Pro jistotu že by byl jediný, kdo smýšlí takhle, přišel o pár minut později, aby měla čas dorazit. Přícházel k ní zezadu, takže ho neviděla. Dával si také záležet na to, aby ho neslyšila. Ani lístek mu pod nohama nezašustil. Položil jí ruku na rameno. "Trochu klišé schůzky za úplňku na hřbitově, nemyslíš?" zeptal se. Pobaveně zaznamenal jak s sebou leknutí trhla.
"Páni, tys mě viděsil," hlasitě vydechla. Pohledem střelila k obloze. "Ani jsem si nevšimla že je úplněk," zamumlala.
"Je a je pěkně vidět. Takovýhle noci jsem měl vždycky rád… Jen jsem je většinou trávil lovem," poznamenal a sledoval její reakci.
Rozpačitě se usmála. "No, doufám, že tohle pro tebe není moc velká oběť. Opravdu jsem s tebou potřebovala něco probrat."
"To jsem pochopil," přikývl Joel. "Ale nějak mi nedošlo co."
Ina se rozhlédla kolem sebe. Bylo ještě brzy na to, aby tu byli ostatní. Bude to muset ještě chvíli pozdržet.
"No přece nás dva. Co jinýho? Jsem moc ráda že jsi přišel. Bála jsem se že nepřijdeš a budeš to považovat za past."
Joel se křivě usmál. "No, taky to byla jedna možnost kterou jsem zvažoval. Ale nakonec jsem nemohl odolat."
"Kdo by taky mohl, co?" zasmála se nervózně Ina. "Promiň, to byl vtip," zamumlala když si ji Joel nechápavě prohlížel.
"Aha, vtip," zamumlal Joel jako by mu to právě došlo. "Takže… Chtěla jsi probírat nás dva, jestli se nepletu. Co jsi na nás chtěla probírat?"
Ina se rozhlédla kolem sebe. Nikdo pořád nikde… Nepočítala s tím, že se s ním bude muset vybavovat. Prostě bude muset improvizovat.
"No, jak jsem říkala, bála jsem se, že nepřijdeš a budeš si myslet že to je past…"
"Ano, k tomu bychom se mohli vrátit. Opravdu jsem nad tou pastí přemýšlel… A myslím, že by bylo fér, kdybys mě nechala přesvědčit se, že u sebe nemáš nic, co by připomínalo dřevěný kolík."
"Ale samozřejmě," usmála se na něj sladce Ina a v duchu děkovala Aine, že ji zastavila, když si ten kolík chtěla vzít s sebou. Proto teď mohla Joela bez starostí nechat prohlídkout její kapsy.
"Dobrá," broukl Joel, když byl s prohlídkou hotov. "Můžu tedy předpokládat, že jsi mě sem nevylákala s úmyslem mě…zabít."
Ina nasadila ztrápený výraz. "Vím, že nic moc jiného tě napadnout nemohlo…ale opravdu to tak není, věř mi. Zjistila jsem, že bych raději byla s tebou, než... s nimi. Věřil bys, že jsem lidskou krev naposled ochutnala před třiceti lety? Nechtěla jsem si to přiznat, ale opravdu mi to chybí. Moc. Možná bych teď mohla být s někým, kdo žije normálním upírským životem. Bylo by to tak pohodlnější."
"Souhlasím. Není nic lepšího, než chuť lidské krve," přikývl Joel.
Ina se ušmála. "Takže mě tedy chápeš. Věděla jsem, že ty jsi ten jediný, kdo mi může rozumnět. Kdyby se to dozvěděly ostatní, asi by mě zabily. Nebo by spíš našly nějaký bolestivý způsob mučení… Jsou to strašné puritánky, víš?"
"Jo, jednoho takového jsem měl taky doma," zamumlal Joel. "Po tom co se dal na tu vaši nesmyslnou dietu byl doslova nesnesitelný. A ty jeho oči byly tak nezvyklé…"
"Červená byla vždycky moje oblíbená barva…"
Joel se na ni podíval. Černé vlasy se jí ve svitu měsíce matně leskly a třpytivýma tmavýma očima vzhléžela k němu. "Takže… co teď?" zeptal se.
"Možná, že by bylo opravdu nejlepší a nejjednoduší odejít. Pro nás pro oba," navrhla Ina a vyčkávavě se na něj podívala.
Joel přemýšlivě naklonil hlavu ke straně. "Odejít s tebou?"
"Ano."
Joel pomalu přikývl. "To opravdu nezní špatně."
Nejednou Ina zaslechla zašustění a oddychla si. "No, tak to si budeš muset počkat na někoho jiného, protože já v blízké době nikam utíkat nehodlám." Ina se usmála, když se Joel pátravě rozhlédl kolem sebe. "Á máme tady celý gang upírek. Kdo by to čekal? Možná…každý? Vy jste ale pěkně předvídatelné."
Zamračila jsem se. Takhle jsme to vůbec neplánovaly. Ina ho měla přesvědčit, že o žádné spiknutí nejde. Tak kde se stala chyba? "Nedělej nepřekvapeného," zamumlala Trish. Joelovy zuby se zablýskly v úsměvu. "Ale já opravdu překvapený nejsem. Jak by se jinak mohlo stát tohle?"
Teď byla řada na nás abychom se rozhlédly a že jsme nevěřily svým očím. Opravdu jsme mohly spadnout do pasti? Joel dostal téměř záchvat smíchu. "No to je povedené. Takže teď jste obklíčeni zase vy. Jaký je to pocit, dámy?"
Kolem nás stálo několik upírů, rozhodně jich ale bylo víc než nás. Vypadali opravdu hrozivě… a silně. Sakra…
Otočila jsem se na místo, kde stál Joel. Problém ale byl, že tam už nestál. Vypařil se jako pára nad hrncem. Kruh kolem nás se začal zmenšovat a já, Aine, Trish, Ian a Ina jsme museli jít blíž a blíž k sobě. "No, tak to vypadá, že nejdřív budeme muset vyřídit tyhle." Polkla jsem, když jsem uviděla hromotluka, který měl křídově bílou kůži celou potetovanou. Nevypadal zrovna dvakrát mile. "Jo, to bude hračka," řekla jsem s mnohem větším optimismem než který jsem doopravdy cítila. Momentálně to totiž vypadalo nemožně.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ivet Ivet | 3. ledna 2010 v 17:00 | Reagovat

:-) no toto!:D to jsem nečekala,těším se na další kapitolu:)

2 Vlčák Vlčák | 3. ledna 2010 v 17:46 | Reagovat

Sakra, konečně pořádný boj! Né že se z toho vyvlíkneš, já chci vidět krev..teda číst...xD. Ne, těším se na další;-)

3 Kalamity Jane Kalamity Jane | Web | 3. ledna 2010 v 21:15 | Reagovat

super kapitola......a Joel ich fakt pekne dostal...mno co.....ja som cakala, ze do toho len tak neskoci....a nic v zlom....tie Inine reci mi fakt neprisli moc presvedcive....

4 55 55 | 3. ledna 2010 v 21:40 | Reagovat

bezva...nevynecháš tu bitku,že ne?:)

5 Nikuš Nikuš | 4. ledna 2010 v 17:20 | Reagovat

supr, těším se na další kapču... hlavně ten boj, at jim dají co proto a Joel bude další na řadě :D

6 Dianka Dianka | 4. ledna 2010 v 17:34 | Reagovat

No teda.. super fakt.. :) Joel je pěkně utřel no... :) Sem zvědavá na tu bitku ;)) a Joelovi bych přála smrt.. :D

7 pepenka5 pepenka5 | E-mail | Web | 5. ledna 2010 v 15:14 | Reagovat

Wow... Som zvedavá, kto v bitke vyhrá... Takto to skončiť? Tinka, to sa nerobí :D

8 Seryn Seryn | Web | 5. ledna 2010 v 15:25 | Reagovat

čekala sem od něj nějaký podraz.... jinak kapitola skvělá

9 Lenna Lenna | 6. ledna 2010 v 13:57 | Reagovat

supeeeeeeeeer :D těším se na další dílek :D

10 Terush La Push Terush La Push | 10. ledna 2010 v 12:16 | Reagovat

Jsem stáááááášně moc zvědavá ja to dopadne... Proo doufám, že nová kapča bude co nevidět... ;) :)

11 Vlčák Vlčák | 15. ledna 2010 v 22:48 | Reagovat

Wow, to chci vidět jak se z toho vylížou xD

12 Michaela Michaela | E-mail | 21. ledna 2010 v 14:46 | Reagovat

Ahojky, psala jsem ti mail tak si ho prosím přečti...vim že mě neznaš, ale je to důležitý...Díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama